pondělí 27. července 2015

Předměty na Unionu 3/3

[ Martin Melka ]


Poslední díl do trilogie o nástrahách a úskalích předmětů na Unionu. Spoiler alert - není jich moc. Nikoho nepřekvapí, že se tu dozví, jaký předměty jsem měl ve třetím trimestru, co od nich čekat a tak vůbec. Aby další generace měly podle čeho se rozhodovat. Na webu Unionu sice něco je, ale je toho málo a najít to je docela problémový. U předmětu napíšu učitele a povinný učebnice (texts). Připravte se na to, že učebnice budou váš největší výdaj. Opět doporučuju si je nekupovat v bookstoru, na Amazonu se daj většinou najít za polovinu (se štěstím i míň). Ani je tam neprodávejte, dostanete za ně fakt zlomeček ceny. Některý se taky dajít, ehm ehm, na internetu. A když budete včas hledat, dají se zadarmo půjčit buď z Unionovský knihovny, nebo ze zpřátelených knihoven v celým New Yorku skrz program ConnectNY. 

(link na seznam předmětů a krátkej popis zde. Vyberte si nějakej Major a pak vlevo klikněte na Courses/Requirements). Předem není jasný který budou vypsaný - u některých je předem napsáno, že vypsaný nebudou, ale jestli to tam neni neznamená, že předmět bude. Bohužel.

Natural Language Processing, CSC-206

Učitel: Kristina Striegnitz

Texts: Netřeba

Rozvrh: Po+St+Pá 11:45 - 12:50

Opět jedinej CS předmět co jsem si zapsal, výběr byl opět mizernej. I napotřetí. Za tímhle relativně vznešeným názvem předmětu se ale ukrývala hodně jednoduchá látka. Programovalo se v Pythonu, takže alespoň něco jsem se naučil, i když to co bylo potřeba se dalo naučit za pár dní hraní si s kódem. Bavili jsme se o základních metodách jak analyzovat text, většina z nich by se dala vymyslet z hlavy s trochou přemýšlení. Hidden Markov Model / Viterbi byl nejvíc advanced algoritmus, na který jsme tu narazili.

Probíraná látka nebyla moc hustá a při hodině byly průtahy - profesorka nepatřila k těm nejlepším, které Union může nabídnout. Působila zmateným dojmem a její odpovědi na otázky studentů je kolikrát ještě víc zmátly. Tipuju, že nám ztratila několik testů z hodin, protože jsem je už opravené nikdy neviděl. Že by prostě default 100%?

"Zajímavý" byl taky trimestrální (?) projekt. Na začátku měl každý vymyslet systém, který nějakým způsobem využívá zpracování řeči - jakkoli nereálně a futuristicky. Po krátkých minutových pitches jsme dostali link na Google form, kde jsme měli dát najevo naše priority, na kterém projektu že bychom chtěli v týmu dělat. Týmy se vytvořily a až do desátého týdne se nic nedělo. Asi na to zapomněla? V posledním týdnu si zjevně vzpomněla a v pondělí zadala za úkol v týmu připravit detailnější popis tohoto 100% hypotetického systému a v pátek odprezentovat. Myslel jsem, že už je volno a ono tohle. Po prezentaci ještě napsat 2-4stránkový paper, protože proč ne.

Tenhle předmět můžu doporučit, jenom pokud se chcete flákat a moc tam nechodit. Ale vlastně ani to ne, protože skoro každou hodinu se psal jednoduchý test, kterým se kontrolovala docházka. Na druhou stranu jich Kristina půlku ztratila, takže kdoví, rozhodněte se sami, varováni jste byli.

Games, ISC-204

Učitel: Christopher Chabris

Texts: Kobold Guide to Board Game Design, Characteristics of Games (ale vážně, není třeba přečíst ani slovo)

Rozvrh: Po+St 15:00-16:45

Mezioborový předmět, což znamenalo, že tu o moc nešlo, uvolněná atmosféra a nikdo se nehrotil. Povídalo se o hrách ze všech možných pohledů a aspektů - deskové hry, jejich design, mechanics. Umělá inteligence a hry, jak počítače hrají šachy. Virtuální realita a hry (Oculus Rift), vývoj PC her v tomto směru. Přednáška o pokeru od dvojnásobného vítěze World Series; baseball, hry jako léčebná pomůcka pro lidi s demencí. Hry jako matematicko/ekonomický model lidského chování.

Jak je vidět, je to průřez vším možným a bylo o co stát. V průběhu semestru se hrály tři deskové hry (Osadníci z Katanu, Hive a Citadely), o nich jsme pak psali krátký report. Testy docela jednoduchý, kdo poslouchal, neměl problém.

Půlka známky byla z týmového projektu - ve třech lidech přijít s nápadem na hru - deskovou, karetní, cokoliv - tu dotáhnout a vyrobit hratelný prototyp. Na konci termu pak byla přehlídka her co jsme tady všichni vytvořili.

Hraní si her bylo zábavný, dejme tomu dvě třetiny přednášek taky. Syllabus dostanete předem a vidíte kdy budou jaké talky a tak si můžete vybrat jestli na ně chcete nebo ne (sice jsou všechny "povinné", ale tak bóže). Projekt je náročnější na čas, co si budem povídat, ale když vám hoří za prdelí, tak i hodinu před premiérou se ještě dá dodělávat, stihnout a dostat ocenění v mailu za "pozoruhodnou hru". Fajn předmět.

Intro to Political Thought, PSC-113

Učitel: Cigdem Cidam

Texts: Classics of Moral and Political TheoryOn Violence

Rozvrh: Út+Čt 10:55-12:40

Tenhle předmět jsem původně neměl v plánu brát, ale po první hodině Writing About Film jsem si uvědomil, že bejt filmovej kritik a psát o tom není nic pro mě, takže jsem zkusil politickou teorii. A dobře jsem udělal. Začalo se politickým systémem ve starověkém Řecku, konkrétně v Aténách. Povídání o Sokratovi, Platónovi, jejich politické filosofii. Další zastávka byla v 17. století, anglická revoluce, Thomas Hobbes a jeho Leviathan. Trochu pesimistický pohled na budoucnost politických zřízení pak zlepšil Rousseau. Poslední týdny se věnovaly Marxovi, Arendt a Habermasovi.

Nešlo se extra do hloubky, ale bylo zajímavý vidět jak se vyvíjely názory na politiku a "správný" způsob řízení státu během dvou tisíciletí, už od zrodu první demokracie v Aténách. Kromě posledních tří filosofů se jednalo o teoretický pohled na věc a spekulování "co by o tomhle řekl Hobbes?". Ve spojení s globální politikou z prvního trimestru výborná kombinace.


Tak a to je vše, přátelé. Žádné další předměty na Unionu nestuduju, jsem zpátky doma. Snad popis těchhle devíti předmětů pomůže nějakým budoucím čvuťákům v rozhodování a mně jako připomínka dob minulých. [nostalgická slza]

úterý 12. května 2015

Předměty na Unionu 2/3

[ Martin Melka ]


Druhej příspěvek z této kategorie a nebudu vás dlouho napínat, bude i třetí! Stejně jako v předchozím shrnutí tu hodim krátkej přehled předmětů, který jsem měl v druhým trimestru, co od nich čekat a tak vůbec. Aby další generace měly podle čeho se rozhodovat. Na webu Unionu sice něco je, ale je toho málo a najít to je docela problémový. U předmětu napíšu učitele a povinný učebnice (texts). Připravte se na to, že učebnice budou váš největší výdaj. Opět doporučuju si je nekupovat v bookstoru, na Amazonu se daj většinou najít za polovinu (se štěstím i míň). Ani je tam neprodávejte, dostanete za ně fakt zlomeček ceny. Některý se taky dajít, ehm ehm, na internetu. A když budete včas hledat, dají se zadarmo půjčit buď z Unionovský knihovny, nebo ze zpřátelených knihoven v celým New Yorku skrz program ConnectNY. 

(link na seznam předmětů a krátkej popis zde. Vyberte si nějakej Major a pak vlevo klikněte na Courses/Requirements). Předem není jasný který budou vypsaný - u některých je předem napsáno, že vypsaný nebudou, ale jestli to tam neni neznamená, že předmět bude. Bohužel.

Data Mining & Machine Learning, CSC-321

Učitel: Nick Webb

Texts: Data Mining: Practical Machine Learning Tools and Techniques

Rozvrh: Po+St+Pá 9:15 - 10:20


Opět jedinej CS předmět co jsem si zapsal, výběr byl opět mizernej. Čekal jsem, že jelikož tenhle předmět následuje po předchozích Neural Networks, tak to bude navazovat i obsahově. Mýlil jsem se. Ve třídě bylo nějakejch 30 lidí, všichni informatici, takže tentokrát se žádnej crossover s jinýma oborama nekonal. Obsahově byl předmět docela nenáročnej, intelektuálně pohodovější než neuronový sítě. Probíralo se hlavně strojový učení co se dá použít v data miningu, takže se rozebraly základní algoritmy (ZeroR, OneR, Naive Bayes, C4.5), ale celý kurz byl hlavně o high-level aplikaci. To znamená, že není potřeba napsat ani řádku kódu, jenom do midtermu je potřeba napsat jak nějakej z těch algoritmů funguje. Jinak se všechno učení dělá v softu Weka, kterej je na takovýhle experimentování stavěnej. Nebyl žádnej final, ale zato se psalo relativně dost paperů. Jeden šestistránkovej v průběhu semestru, kde se měl analyzovat současný state-of-art nějakýho data mining odvětví; a na konci desetistránkovej paper, kde si každej vybral nějakej dataset a na něm dělal experimenty.

Nějakej přínos předmět měl. Získaný znalosti by se na FITu odučily tak za dva, tři týdny, ale o tom tenhle předmět nebyl. Pro mě byl nejzajímavější profesor - původem Brit - a a jeho specifickej humor, kterej prostě umí jenom Angláni. Místy stand-up komedie, místy výuka informatiky, dobrej mix.

PS. Učebnici máme na pdf, takže si o ní kdyžtak napište.

Cosmology & General Relativity, AST-220

Učitel: Jon Marr

Texts: Introduction to Cosmology

Rozvrh: Po+St+Pá 8:00 - 9:05


Už v prvním trimestru jsem si chtěl dát nějakou fyziku, ale tu mi nezapsali. Tak teď rovnou na dvoustovkovej kurz! Pomohlo tomu nadšení Šárky, jelikož v listopadu vyšel Interstellar a ona byla naprosto přesvědčená, že se to bude na tomhle kurzu rozebírat (spoiler: nepadlo o tom ani slovo). Já si nebyl jistej, jestli to nedropnu, ale byl jsem jí přesvědčen, ať do toho jdu. Tak tedy!

Naposled jsem fyziku měl na konci gymplu a to jsem jí z velký části dokázal ignorovat (a teď mě zajímá, ta ironie). Takže zkušenosti a znalosti nemá cenu ani zmiňovat. Čekal jsem, že tohle nebude procházka růžovym sadem a taky že ne. Už pěkně od začátku se jelo, první půlku trimestru tím způsobem, že na každej den si měli dva studenti přečíst kapitolu z profesorovo poznámek a pak to odpřednášet. Nebylo jednoduchý se držet, ale kdo se o tohle aspoň trochu zajímal, a určitejch věcech musel slyšet. Alespoň o těch konceptech, pochybuju že by se někdo jen tak ze srandy učil rovnice obecný relativity a různých modelů vesmíru.

Úkoly daly dost práce, byly každej tejden a nedělní odpoledne+večer v tahu. Místy frustrující, ale ty heuréka chvíle za to stály. Aspoň pro mě. Témata zahrnovala věci jako Doplerův efekt, velký třesk, Hubblův zákon, temná energie, temná hmota, dipólová anizotropie, hmota a čas v obecné relativitě, modely vesmíru, rozpínání vesmíru, teorie inflace. Jestli vás něco z toho zajímá, do toho. Ale nebude to o flákání se, tohle byl nejnáročnější předmět, co jsem tu měl.

Minds & Machines, PHL-265

Učitel: David Barnett

Texts: Philosophy of Mind, The Mind's I, Introduction to Free Will

Rozvrh: Po+St+Pá 13:50 - 14:55


Třetí a poslední předmět co jsem si dal byla filosofie. Zajímavej název předmětu a nevěděl jsem co jinýho. A dobře jsem udělal. Je to vlastně filosofie mysli. Začalo se zlehka, a postupně se přešlo na otázky a argumenty o tom, co je to mysl? Mají jí zvířata? Turingův test, protiargument Čínského pokoje, materialismus x dualismus (je v nás něco víc než jen synapse a neurony?), co je to subjektivní pocit? Jak vysvětlit bolest? A poslední dva týdny se řešilo co je to svobodná vůle. 

Před termem jsem si myslel, že tyhle otázky jsou nerozhodnutelný a že to bude takový tlachání sem tam, ale byl jsem překvapenej, když všechny argumenty a diskuze byly striktně logický a každej argument se podrobně rozpitvával a hledaly se chyby, nedorozumění v jejich formulaci. Dobrej způsob jak procvičit logický kritický myšlení a pro lidi co zajímá umělá inteligence nebo kognitivní neurověda must-have. Byl jsem tu jedinej informatik, ale to vůbec nevadilo, aspoň jsme měli různý úhly pohledu. 

Bylo tu relativně hodně čtení, ale zas to nebylo tak náročný. Psaly se dva papery, jeden dvoustránkovej hned zezačátku, a jeden osmistránkovej na konci. Tenhle předmět bych dal do top 3, co jsem tu měl. Doporučuju!

pondělí 11. května 2015

Tulip Fest

[Martin Melka]

Jaro už je v plným proudu a tak jsme se jednu sobotu vydali do vedlejšího Albany na Tulip Fest. Nevěděl jsem do čeho jdu, ale řekl jsem si že se necham překvapit. Jeli jsme autem, americká kamarádka si řekla že nebude pít, tak se jala řízení.

Vyrazili jsme po půl jedný (i když samozřejmě původně to mělo bejt v půl dvanáctý) a do Albany dorazili o půl hodiny pozdějš. Projeli jsme kolem parku kde se tahle věc konala a viděli ten nával lidí. Dalších 30 minut nám zabralo hledání místa na parkování, takže jsme úspěšně zmeškali první kapelu.

Festival dostál svýmu názvu a cestou ke stagi byly všude tulipány.
Po nějakých 10 minutách jsme došli do parku a už z dálky byla vidět cedule, kde se hlásalo "Zákaz alkoholických nápojů. Vidíte něco? Řekněte to." a číslo na lokální policii. Kdo by ale čekal, že to znamená to samý jako "zákaz vnášení", ten se plete. U vstupu nikdo nekontroloval, bylo to zadarmo. My nějaký pití měli, ale museli jsme to přelejvat do nenápadných lahví a vůbec s tim byla dost otrava.


Wild Moses appears!
Chvíli jsme se poflakovali po parku, kde to vypadalo trochu jako na pouti, akorát ve všech stánkách bylo jenom jídlo, jídlo, jídlo a žádný atrakce. Dál byla sekce stánků se sortimentem vietnamský tržnice / vánočních trhů. Prodávat se dalo všechno.

Němci a Angláni pod jednou střechou. Kdo by to byl ve čtyřiačtyřicátym čekal.

Celá tahle scenérie byla docela povědomá, ale něco nesedělo. Všichni měli v ruce kelímky s limonádou, ani jeden člověk s pivem. A to bylo sakra vedro. 150 metrů před stagí byla malá oplocená oblast, kde byly 2 (slovy dva) stánky s pivem - Bud Light a Stella Artois. U vstupu lidi kontrolovali občanky a když si člověk to pivo koupil, nemoh s tim jít poslouchat kapelu. Wow. Wow. A taky nikde ani známka klobásy, nebo něčeho podobnýho. Tohle chybělo!

Nenechte se zmást, v tom kelímku je rum.

Před stagí bylo podezřele prázdno, tak jsme si sedli celkem blízko na zem a začali se pálit. Při prvních zvukách zvučícího zvukaře (hm?) se masa lidí hnula k podiu, takže kdo chtěl vidět, musel se taky zvednout. Ale přece se nebude na koncertě sedět, ne. První, resp. druhá, kapela dne byla indie-rock hipsteří banda Joywave. Překvapivě kvalitní zvučení dovedlo vtáhnout do jejich songů, ale i přes místy tancovací/skákací hudbu lidi spíš postávali a koukali, což byla škoda.

Vyzkoušel jsem americkou toitoiku. Mají to stejný, ale tady v nich jsou toaleťáky. WOW.

Před poslední kapelou dne (ano, festival končil v šest večer o.O) přijela skupinka známých z Unionu, takže osvěžili naše řady. Na kecání ale nebyl čas, po vejletu na toitoiku už se na stage drali The Kooks. Britská rocková formace, s přivřenýma očima podobná The Foals, zajímala podstatně víc lidí než Joywave. Publikum místy i skákalo, atmosféra lepší (i když to možná bude promilema?). Sympatickej gig.

Crowdsurfing na vozejku, likeaboss.
Při koncertě jsem se nějak ztratil, takže po půlhodince hledání a nenecházení jsem se vydal k autu sám. Tam ale taky nikdo nebyl. Po půlhodině čekání jsem se teda vydal pro změnu zpátky, kde jsem potkal Toma s Shannon a mohli jsme jet vyzvednout Caitlin a Raleigh. Poslední zmiňovaná trošku přebrala vína a tak jsme párkrát museli pohotově zastavit, aby si ulevila. Všechno dobře dopadlo, Shannon, který sebrali řidičák odřídila a nebyla chycena, úspěch!


... A další den ráno hokej s Německem a k tomu německá snídaně. Parádní víkend.
Salám, šunka, něco-jako-tlačenka. Slovy nejde popsat tohle blaho. Běžně to tu amíci nevedou.

I taková drobnost jako chleba a bagety neskutečně potěší!



úterý 5. května 2015

Roadtrip po Kanadě aneb 1500 mil za volantem [MŠ]

[Michal Štádler]


Ve čtvrtek večer, pár hodin po odevzdání posledního projektu, se mě kdosi vyptával:
<kdosi> Co máte v plánu na jarní prázniny?
<já> Roadtriiiiip
<kdosi> A kam jedete?
<já> Ještě nevím, zeptej se mě po dvou pivech (amerických takže samo 2x330ml)
... (za dvě piva)...
<kdosi> Tak už víš, kam jedete?
<já> Ještě ne. Klucí, kam jedeme? Napadá mě Kanada nebo Washington DC.
<Tomáš> V DC je drahý ubytování, tam pojedeme až v létě, kdy budeme moct spát v kempu.
<já> A v Kanadě je zase kosa. Ale asi pořád lepší kosa, než dát $50+ za noc. Jedem do Kanady!

Jak se shání ubytování v Kanadě?

Sobota - Niagáry

S Vítkem jsme se domluvili, že z Unionu vyjedeme kolem osmé (ostatní z různých důvodů nechtěli/nemohli jet, takže jsme zbyli jen my 2.  Jak se ráno ukázalo, byl to docela ambiciózní plán, protože Vítek má rád ranní vstávání ještě míň než já. Ale tak co, čeká nás 5+1 hodin cesty, takže půl hodina sem, půl hodina tam. Každopádně před devátou už jsme drandili směrem k Niagarským vodopádům.

Niagáry, pohled z Kanady


Niagáry byly super. Až se vám nějaký Amík bude snažit nakecat, že Americká strana Niagár je lepší, neveřte mu a hned se jdětě podívat na stranu Kanadskou (hlavně nezapomeňte na pas... Ano, Vítek chtěl jít do Kanady a pak zase zpátky bez pasu :D).

Po pár hodinách kochání po okolí jsme vyrazili do Waterloo. Waterloo je sice pěkná díra a nejspíš by mě samotného nikdy tam jet, shodou okolností tam ale tou dobou studoval Honza (taky ČVUŤák, známe se hlavně z ISC), takže jsme nemohli nevyužít nabídky přespání u něj doma. Navíc nám ukázal okolí, jehož nejsvětlejším bodem bylo nalezení půllitrové plechovky Kozla, která se v Americe nedá sehnat.

Waterloo a Toronto

V neděli vstávačka někdy v 11, nikam nespěcháme, ale Honzovi pěkně vyčítáme, že nás nevzbudil dřív. Rozmýšlíme, co budeme dělat, nakonec volba padá na výlet do Toronta. Kromě tradičních turistických míst jsme vymetli i 2 pivovary, po jejichž návštěvě musím konstatovat, že Kanaďané mají o dost lepší pivo, než Američani. Možná je to proto, že se ve velké míře snaží kopírovat Plzeňský postup vaření piva a dokonce si to i hrdě píšou na obaly. Na exkurzi nám dokonce řekli, že upravují vlastnosti vody tak, aby byla co nejpodobnější té plzeňské.

Náhodou jsme narazili na pivovar, který v rámci exkurze nabízel i degustaci. 




Pondělí ze začátku moc zábavně nevypadalo, protože jsme se vydali do servisu, aby nám zkontrolovali auto (rozsvítil se check-engine). Naštěstí to byla docela banalita (něco netěsní u víčka nádrže), jejíž řešení jsme odložili na dobu pozdější a vydali jsme se infiltrovat University of Waterloo. Vlezli jsme na nějakou víceméně náhodou hodinu o komprimaci dat, abychom viděli, jaká je tu úroveň výuky. Docela to šlo. Překvapením bylo, že jsme tam byli prakticky jediní běloši a učitel si nás za celou dobu vůbec nevšiml i přesto, že tam dohromady nebylo ani 20 lidí.

Večer jsme Honzu už asi začali štvát nebo co, tak nám domluvil přespání u jeho známého. Jmenoval se Martin. Před lety emigroval z Čech a v Kanadě z ničeho vybudoval úspěšnou uklízecí firmu. Kromě vířivky, bazénu měl v domě i patro pro hosty (ano, ne pokoj, ale patro pro hosty... S fotbálkem, kulečníkem, krbem a tak). Navíc se s ním i dobře povídalo. Super zážitek. 


Ottawa a Montreal

V úterý ráno nás čekal přesun do Ottawy, hlavního města Kanady. Ubytování jsme měli zařízené přes Airbnb, bohužel se to na poslední chvíli nějak zhroutilo a museli jsme trochu zaimprovizovat: Opět přes Airbnb, tentokrát ale úspěšně. Trochu jsme pokecali s hostiteli, prošli noční Ottawu a šli spát.

Emergency parking only... Mno, chtělo se mi čůrat :D



Ráno se mi povedlo Vítka vykopat brzo z postele (v 9). Chtěli jsme kouknout na pár muzeí. Vítek chtěl do Muzeum of Fine Arts (wtf?) já do Canadian War Museum. Tak jsme kompromisně zmákli obojí, ale asi nikomu nemusím moc vysvětlovat, které muzeum bylo lepší :D. 
Takhle jsem bránil Montreal.

Středu jsme strávili v Montrealu. Bohužel jsme to nějak moc neplánovali, takže jsme si prošli akorát město a opět nějaká muzea (umění). Tentokrát byly sice muzea zadarmo, ale i tak jsem si to moc neužil, umění, a hlavně to abstraktní, mě moc nebere. Ale město bylo fajn.

Quebec City

Do Quebecu jsme původně vůbec nechtěli, ale lidi po cestě nám pořád říkali, že bychom se tam měli jet podívat. A tak jsme jeli. Spaní jsem domluvil přes Couchsurfing, naneštěstí až na pátek. Naše hostitelka ale prokázala slušnou dávku flexibility a s úsměvem nás ubytovala už ve čtvrtek. 
Čůrání s výhledem na nejhezčí město Amerického kontinentu. Trochu jsem se bál těch ledových ker, protože jsme plánovali jet na druhý břeh lodí.

Bydleli jsme ve čtvrti Lévis, takže do centra se muselo dojet ledoborcem. Nekecám. Řeka byla docela zamrzlá já jenom doufal, že to má kapitán "v ruce". Uprostřed řeky jsem zamrznout fakt nechtěl. Ale zase to byl zážitek.

Quebec bylo bez diskuze nejhezčí město celého výletu. Od roku 1985 patří jeho historické centrum do světového kulturního dědictví UNESCO, čímž se moc měst v zámoří pochlubit nemůže. Quebec city je zároveň jedno z nejstarších měst na celém kontinentu, takže architektura je tu dosti evropská (==pěkná). Navíc jsme k večeři dostali Poutine, typické quebecké jídlo. Quebec se tak stal asi nejlepší zastávkou celého výletu.


Už jsme skoro "doma"
  



čtvrtek 30. dubna 2015

Harvard, bejbe

Boston, město Harvardu a MIT. A plýtvání čaje.

 

První den

 

Ráno jsme se sešli u Michala doma. Michal měl zpoždění a Martin hrál na klavír. To bude poklidný výlet, říkala jsem si. Načež mi u auta hoši řekli, že bez pasu mi v Bostonu neprodají ani pivo a já pas neměla, takže jsem musela fičet zpátky do svojeho domu pro pas. Teda oni to jako kluci řešili večer předtím na facebooku, ale já jsem nedávala pozor. Takže jsme vyrazili tak o půl hodiny později, než jsme měli, a vzhledem k tomu, že Martin zapomněl koupit takový tunning rádia, aby mohl pouštět Madonnu nebo co, prostě nebyla hudba, využila jsem bleskově situace a pustila on repeat I'M GONNA WALK 500 MILES z mobilu a přiložila mobil chlapcům, sedícím vepředu, k uším. Mezitím jsem si na zadních sedadlech zařídila hospodářství ze všech těch baťohů s jídlem, co mi tam kluci naházeli a spokojeně si užívala road trip.
První den jsme byli na MIT a Harvardu a bylo to báječné, ve všech kolemjdoucích jsem viděla Marca Zuckerberga a Richarda Feynmana.


 MIT Panečku to byl kampus.


 Výhled z kampusu MIT na Boston mizící v nebesích..


 Hoši vypadají zainteresovaně, Faradayův pavilon byl krásný, o tom žádná, ale beztak z něho vycházela nějaká kóča.


 Přísahám bohu, přistála tam Tardis.
Teda aspoň slečna průvodkyně, studentka třetího ročníku, tvrdila, že občas tam tu Tardis hodí, případně R2D2, aby byla sranda... Já na tu školu fakt chcu jít :D


 Tady jsme s Martinem nadšení na MIT, nebýt těch ČVUT mikin, tak sme tam úplně zapadli...


A tady jsme všichni. Hrdě reprezentujíc naši školičku se nepokrytě radujem z návštěvy konkurenčního institutu :D Teda vlastně moc nadšeně nevypadáme....to jenom kvůli té fotce, aby to nevypadalo blbě, ale nadšení jsme byli :D


Takové tam mají pěkné kostelíky.


 A vůbec, Boston byl zatím asi nejhezčí město, kde jsem byla.

  
Já ze začátku fotila nadšeně všechno, na čem bylo napsané Harvard, aj autobusové zastávky, ale on je tam Harvard napsaný všude, tak mě to pak přestalo bavit.


 Tož, snažíme se.


Hoši šli na Harvardu do science centra...vyzkoušet, jeslti se tam dají taky tak snadno hacknout tiskárny jak na Unionu :D


Měli to tam zabugované aj bez naší pomoci. #HarvardScienceCenter


 Michal si tu četl v nějaké strašně důležité knize... 


 Ano, v těchto análech.


Tady jsme dělali neplechu na Harvardu...


Harvard Law School...hoši kráčí s respektem. Možná :D Ve mně osobně zatím americké školství moc respektu nevzbudilo.


 Na Harvardu mají upgradované veverky s laserovýma očima. Obávám se, že Boston napadli Cybermeni, ještěže můj Ríša je pěkně doma ve Schenectady :D


 Harvardský Strahov. Tady bydlel Marc Zuckerberg. Teda možná.


 Hned naproti Harvardu je hřbitov. Nechcu v tom hledat žádné spojitosti.
 

 Toto mě velice potěšilo. Kostelík a jakou tam má pěknou vlaječku! Dobré, že?


 Asgard, bejbe. Tam bydlí Thor. A Loki.



Druhý den

První pivo, lágra, jsem měla druhý den po příjezdu ráno k snídani, protože večer už jsem byla moc unavená, abych si ho dala před spaním. Další piva jsem měli na exkurzi v pivovaru Samuela Adamse, která byla zdarma a léli tam do nás piva všech chutí a barev a učili nás, jak ho správně degustovat. Já jsem vypila všechno, co mi dali, a ještě si šla přidat. 


 Exkurze v pivovaru! Třída 7C :D

  
No jo, měli nás tam. Dokonce pan průvodčí prokázal svou znalost, a když jsme mu řekli, že jsme z Čech, tak hned zareagoval: Pilsner, right? 


 A tady jsme všeci před pivovarem.

Nedostatek spánku, jídla a brzký ranní začátek vyústil v to, že jsem po cestě zpátky do města zpívala " and I'm gonna walk 500 miles..." se staženým okénkem a náležitě si užívala road trip. Tímto jsem nepřímo naprášila melkamara, že po exkurzi v pivovaru řídil, skandál! Ale on neměl pivo k snídani, ani si nešel v pivovaru přidat, takže pohodex. Pak jsme šli za 23 dolarů do přírodovědeckého muzea zčekovat matematickou a počítačovou sekci, které byly zavřené.


 Tak jsme šli aspoň na elektrickou show, kde si pán ve Faradayově kleci celkem zahrával. Dělal, že vystrčí ruku ven a tak, no já ani nedutala.


 Pak tam hráli pomocí hromů a blesků nějaké rockové klasiky...


 Šmudlíček byl nadšen.


Wohoo, Šářec v raketě!


Tady se dohadujem o velení. Vyhrála jsem, protože jsem přirozený kapitán.


 Mám aj svoju Tardis a vůbec.

Ze zavřených počítačových sekcí jsme si nic nedělali, neztráceli jsme spirit a zašli do vyhlášené hospody kousek od Harvardu, kam za svých mladých let chodil i zuckemar (Marc Zuckerberg). Nebo tohle jsem se aspoň snažila klukům vsugerovat, protože to byla vzrušující představa. V této hospodě, kde ječely college girls na šteklách a v minisukních a fotily si selfie se svýma spolužákama opálenýma, jsme si dali vařenou večeři, tedy pivo. Nešťastný fakt..teda jeden z nešťastných faktů na Americe je, že i to točené pivo lejou do kelímků a je to bez pěny. Každopádně Michal našel báječné využití pro tyto kelímky a postavil si z nich OSI model, všech 7 vrstev, a pak mě tam s Martinem dřenili, ať je pěkně vyjmenuju, že když dělám v červnu ty státnice, tak bych to měla vědět. Povodila jsem si to na špagetě a vyrazili jsme do večerky (něco jak naše tesco) pro six pack na cestu dom. Usedli jsme v přístavu u moře na schody, kochali se noční skylinou a radostně porušovali zákon, pač v Americe se venku pit nesmí, žejo.
Free country my ass.
Michal tomu pak nasadil korunu, když vystoupal na molo a nachcal do moře. Pěšky cestou zpátky na byt jsme dopíjeli poslední pivo a hrozně jsme judgovali (nevím, kdy tenhle výraz vzniknul, asi hned na začátku, když nám američani dávali opovrhující pohledy za to, že jsme pili pivo, aniž bychom se zúčastnili beerpongu nebo tak něco, kažopdáně nám ten jejich "judging" přišel vtipný, tak z toho vzniklo počeštěné slovo. [džadžovat]) mladé studenty, hlavně teda studentky v šatečkách s korunkama ve vlasech (bylo tak pět stupňů, my klepali kosu jak blázen a ony...) jak stojí nehoráznou, ale opravdu nehoráznou frontu do nějakého fancy klubu, kam je pouštěl nabušený černoch. Prostě přirovnání fronta jak na banány nabyla zpátky svého starého rozměru. Odhadli jsme to čekání zhruba na hodinu,spíš víc. Černoch se zdál být neoblomný. Stáli jsme na protější straně ulice a nahlas odsuzovali tento pomatený systém, když si chce někdo dát pivo a musí stát ve frontě před hospodou jak jantar.




 Tady jsme pili to pivo nelegálně na veřejnosti. Skandál.

Třetí den

Poslední den jsme vyrazili na peší tůru po Bostonu, která byla asi zhruba 6km, pohodex, nicméně děvčice, u kterých jsme bydleli z toho měly husí kůži a doporučovaly nám půjčit si auto. No už vidím, jak bychom se autem dostali na křižníka Potěmkina... Američani, ti by jeli autem aj na záchod.


Tyjo, ale trvalo to, než jsem je zchoreografovala do této pozice.


 Panorámata.


 Awww

 
Aww2


 Hnusohnus.


Parník jak si to fičel :D


Martin byl na bitevní lodi u děla a úplně si myslel :D


Křižník Potěmkin... (jiné jméno bitevní lodi neznám)


Já s Martinem u Křižníka Potěmkina. Předstírám nadšení...jsem pacifista. S třičkem Hvězdné války. 


 Balerína ♥


 Náš fabulous moment. Teda spíš můj, Martin to trochu nestihl, ale taky je rozkošný, no :D


Toto je nejlepší fotka celého výletu. Těsně před odjezdem, na konci naší několikakilometrové tůry, ze které američanům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jsme našli bezvadné felící místo na kopci na trávě a Martin měl takovou radost, že si ani nesundal můj Tardis baťůžek a rozhodl se proběhnout. Měla jsem tu čest zachytit ho v akci.